Terénní výuka je součástí RVP, takže by ji každý žák měl na základní škole absolvovat. Všichni ale jistě uznáte, že realizace terénní výuky je proti běžné hodině značně náročná. Výstižně to lze vidět na obrázku, na který jsem narazil v nové publikaci „Koncepce terénní výuky pro základní školy„.

Pokud je vaší bariérou k realizaci terénní výuky nejistota ohledně právních předpisů spojených s terénní výukou, doporučuji přečíst si část již zmíněné publikace, kterou najdete zde.

Když překonáme všechny bariéry pro realizaci terénní výuky, najdeme i spoustu pozitiv, které žákům přináší a které by nás měli přesvědčit k její realizaci. Zde jen krátký výpis kladů terénní výuky:

• Dle Hofmanna a kol. (2003) je terénní výuka komplexní výukovou formou, která v sobě zahrnuje progresivní vyučovací metody jako například pozorování, pokusy, projektovou metodu, či metody zážitkové pedagogiky.
• Dle Marady (2006) je důležitost terénní výuky v tom, že v přírodě, či terénu se pohybuje každý, ale ne všichni umí z krajiny dobře číst, každý vidíme něco trošku jiného, a to dle toho, v jaké míře máme tuto dovednost rozvinutou. Ta samozřejmě velmi ovlivňuje to, jak moc vnímáme dopady lidského chování na krajinu jako celek, proto je třeba učit v přírodě, aby se tato dovednost zlepšovala.
• Marada (2006) označuje jako hlavní výhody terénní výuky to, že se žáci v terénu dostávají do přímého kontaktu s vyučovanými pojmy, což je velmi motivující, dále také to, že se setkávají s problémovým typem úloh, které mají badatelský charakter, že si procvičují hlavní geografické dovednosti jako orientace v terénu, práce s mapou, pozorování krajiny atd., že se aktivně učí poznávat problémy v místě bydliště a v neposlední řadě zmiňuje výhodu propojení předmětů.
• Dle Hofmanna a Korvase (2008) je výhodou terénní výuky její integrační charakter, kdy ji autoři označují za jedno z dílčích průřezových témat, které je zahrnuto především uvnitř předmětů zeměpis a tělesná výchova.

Návrhy pro realizaci terénní výuky

Jak již bylo zmíněno, terénní výuka má spoustu úskalí. Jedním z největších je náročnost plánování, proto bych rád uvedl dva konkrétní plány terénní výuky, které jsou z publikace „Koncepce terénní výuky pro základní školy“. Výhodou je, že tyto příklady jsou navrženy dostatečně obecně na to, aby bylo možné je realizovat kdekoliv bez větších úprav. Navíc jsou velmi detailně popsány, takže věřím, že vám pomohou.

• 

• 

Návrh terénní výuky pro 1. stupeň ZŠ

Pro první stupeň najdete v publikaci terénní výuku zaměřenou na tvorbu panoramatického náčrtu. Autoři uvádí, že tvorba náčrtu (situačního, topografického, panoramatického) je základní dovedností geografa, která se používá při rekognoskaci a zachycení terénu. Panoramatický náčrt je náčrt jednoho místa (podle měřítka většího či menšího), který ukazuje zvolenou oblast tak, jak ji vidíme ze své pozice. Žáci tedy do takového náčrtu zakreslují všechno, co je zaujalo při pohledu do krajiny. Při zpracování panoramatického náčrtu musí žák o zobrazované krajině přemýšlet a správně vyhodnotit a zakreslit bodové, liniové a plošné prvky (Hofmann & Svobodová, 2014).

Terénní výuka je navržena na 4 vyučovací hodiny a návrh počítá s tím, že bude realizována v okolí školy. Do časového plánu je zahrnut i čas na přesun do místa realizace výuky a zpět (vždy cca 10-15 minut). Nutno říci, že navrženou terénní výuku lze využít i na druhém stupni. Já osobně jsem ji zkoušel s žáky 6. třídy na úvod školního roku, jako úplný úvod do zeměpisu, který byl zaměřený na orientaci v okolí školy, a bylo to dle mého názoru velmi přínosné.

Návrh terénní výuky je možné stáhnout zde.

Zde lze najít popis, jak vytvořit panoramatický náčrt a další pracovní list pro práci s panoramatickým náčrtem.

Návrh terénní výuky pro 2. stupeň ZŠ

Pro druhý stupeň najdeme v publikaci návrh terénní výuky zaměřený na hodnocení „land use“. Stejně jako u návrhu pro první stupeň je i tento navržen na 4 vyučovací hodiny. Z toho jsou žáci dvě vyučovací hodiny v terénu, kde mapují zvolenou lokalitu a vytváří poster o land use zvolené lokality. Následují dvě vyučovací hodiny jsou ve třídě. V první z nich žáci pracují na dokončení posteru. V závěrečné hodině je navržena „rolová hra“, pro kterou autoři připravili jednotlivé role, které si žáci vylosují. Na samotný závěr je pak navržena celková reflexe terénní výuky.

Návrh terénní výuky je možné stáhnout zde.

Kartičky pro jednotlivé role v závěru terénní výuky lze stáhnout zde.

Ke stažení:

Celá publikace Koncepce terénní výuky pro základní školy je dostupná zde.

Využité zdroje:

Hofmann, E. (2009). a kol.(2003): Integrované terénní vyučování. Paido, Brno, 1.

Hofmann, E., & Korvas, P. (2008). Terénní výuka s pohybovými aktivitami. Geographia Cassoviensis, 1, 47-52.

Hofmann, E., & Svobodová, H. (2014). Panoramatický náčrt. In H. Svatoňová, H., Plucková, I., Svobodová, H., Mrázková, K., Hofmann, E., Svobodová, J., … Romaňáková, M., Mapujeme v krajině (s. 20–25). Brno: Masarykova univerzita.

Marada, M. (2006). Jak na výuku zeměpisu v terénu. Geografické rozhledy, 15(3), 2-5.

Svobodová, H., Mísařová, D., Durna, R., Češková, T., & Hofmann, E. (2019). Koncepce terénní výuky pro základní školy.